Office policy is important. If you think you can succeed at work without learning the rules of the game, you need to open your eyes. Find out how to play the game.
This topic is often taboo but needs to be discussed. Let's be honest: Unpleasant things can happen to good people at work. On the other hand, those who we think are not so deserving often reach the top. In short, it appears diligence and honesty alone are not enough. Why?
The work environment is highly competitive. Almost everyone competes for budgets, opportunities to work on more interesting projects, for customers or for resources. And then there's the competition for promotion, prestige, recognition, higher pay and, of course, power. However, the very fact that people make plans and schemes at work illustrates one of the truths of politicking - that it brings results.
And while we're on the subject, here's another truth: politics happens, whether we like it or not. Yes, some people do try to be noble and refuse to play the political game: they focus on their work and work hard in the hope they will be noticed and rewarded for their efforts. That would be nice, but ...
Unfortunately, there are limited opportunities in the world of work, and these types of people are often overlooked or ignored, either by colleagues or important customers or both. It's not deliberate but too many people are trying in vain to move forward without playing a political game.
However, if you find the right buttons to push, your colleagues and customers will give you almost everything you want. If you think you can succeed without playing a political game, you have to wake up.
People in the work environment can generally be divided into two camps:
On the one hand, we have purists - people who focus on their work. They don't like politics and try to work hard. They can be very good at their work and work honestly and diligently, albeit a little naively. They follow rules and regulations, try to do what is "fair" or "right" and feel frustrated when decisions are not "fair" or "right". As they refuse to play politics, they are often used. They end up as organisational martyrs but never do anything about it.
On the other hand, we have players - the exact opposite of purists. While respecting official rules and regulations, they understand that informal policy rules are often more important. They realise decisions are rarely "fair" or "right" and that decision-makers have both personal and professional buttons that need to be pressed. And yes, they may not always be the best in their daily work, but their contacts and influence help them to rise above their purist colleagues on the career ladder.
Many purists refuse to play the political game and believe it requires tactics and calculated actions. But politicking is not automatically bad. It only describes the act of exploring business relationships and learning how to influence others more effectively. It usually involves dealing with informal channels, not officially approved ones, but this in itself does not mean politicking is wrong.
Nor is it necessarily selfish. You can use your understanding of politics to influence people and achieve goals that are good for the organisation and yourself. Even in the friendliest and most supportive organisations, people do not always agree.
Understanding policies and how to influence others can help you connect people and achieve results that are also in the best interests of the organisation.
However, do not try to manipulate or use people. You might end up being tagged with an annoying label that could influence whether people trust you or want to listen to you in future.
Effective politics must be about giving as well as receiving.
So how do you approach this game? Will you stay in the background or learn to play it?
-bb-
Kancelářská politika: Jak tuhle hru správně hrát?
Na kancelářské politice záleží. Pokud si myslíte, že můžete v práci uspět, aniž byste se naučili pravidla hry, je potřeba se probudit. Zjistěte, jak tuhle hru hrát.
Tohle téma bývá častým tabu, ale je potřeba o něm hovořit. Buďme upřímní. V práci se totiž i dobrým lidem mohou stávat nepříjemné věci. Naopak na vrchol se dostávají kolikrát ti, o nichž si myslíme, že jejich úspěch není tak úplně zasloužený. Zkrátka se ukazuje, že jen pracovitost a čestnost nestačí. Proč?
Pracovní prostředí je vysoce konkurenční. Téměř každý soutěží o rozpočty, možnosti pracovat na zajímavějších projektech, o zákazníky nebo o zdroje. A pak je tu soutěž o povýšení, prestiž, uznání, vyšší plat a samozřejmě moc. Samotná skutečnost, že lidé dělají plány a schémata v práci, však ilustruje jednu z pravd politikaření – že přináší výsledky.
A když už jsme u toho, je tu další pravda – k politikářství dochází, ať se vám to líbí nebo ne. Ano, někteří lidé se snaží být ušlechtilí a odmítají hrát politickou hru. Zaměřují se na svou práci a tvrdě pracují v naději, že budou za jejich úsilí zaznamenáni a odměněni. Bylo by to hezké, ale...
Bohužel ve světě práce existují omezené příležitosti a tyto typy lidí jsou často přehlíženy nebo ignorovány – ať už kolegy nebo důležitými zákazníky, nebo obojím. Není to naschvál, ale příliš mnoho lidí se marně snaží dostat vpřed bez hraní politické hry.
Pokud ale najdete ta správná tlačítka, která budete tlačit, vaši kolegové a zákazníci vám dají skoro vše, co chcete. Pokud si myslíte, že můžete uspět, aniž byste hráli politickou hru, musíte se probudit.
Lidi v pracovním prostředí lze obecně rozdělit na dva tábory:
Na jedné straně máme puristy – lidi, kteří se zaměřují na svou práci. Nemají rádi politiku a snaží se tvrdě pracovat. Mohou být velmi dobří ve své práci a pracovat čestně a pilně, ačkoliv trochu naivně. Řídí se pravidly a předpisy, snaží se dělat to, co je „spravedlivé“ nebo „správné“ a cítí se frustrované, když rozhodnutí nejsou „spravedlivá“ nebo „správná“. Protože odmítají hrát politiku, jsou často využíváni. Skončí jako organizační mučedníci, ale nikdy s tím nic nedělají.
Na druhou stranu máme hráče – pravý opak puristů. I když respektují oficiální pravidla a předpisy, chápou, že neoficiální pravidla politiky jsou často důležitější. Uvědomují si, že rozhodnutí jsou zřídka „spravedlivá“ nebo „správná“ a že osoby s rozhodovací pravomocí mají jak osobní, tak profesionální tlačítka, které je třeba stisknout. A ano, nemusí být vždy nejlepší ve své každodenní práci, ale jejich kontakty a vliv jim pomáhají dostat se v kariérním žebříčku nad své puristické kolegy.
Mnoho puristů odmítá hrát politickou hru a věří, že vyžaduje taktiku a úmyslné činy. Ale politikaření není automaticky špatné. Pouze popisuje akt zkoumání obchodních vztahů a učení, jak efektivněji ovlivňovat ostatní. Obvykle zahrnuje zacházení s neformálními kanály, nikoli oficiálně schválenými, ale to samo o sobě politikaření nedělá špatnou metodou.
Politikaření dokonce nemusí být ani sobecké. Můžete využít své chápání politiky k ovlivňování lidí a dosahování cílů, které jsou dobré pro organizaci i pro vás samotné. I v těch nejpřátelštějších a nejpodpůrnější organizacích lidé spolu nesouhlasí vždy.
Porozumění politice a způsobu, jak ovlivňovat druhé, vám může pomoci spojit lidi a dosáhnout výsledků, které jsou také v nejlepším zájmu organizace.
Nepokoušejte se však manipulovat a využívat lidi. Mohli byste být označeni nepříjemnou nálepkou, která může ovlivnit lidi, aby vám věřili nebo vás chtěli opět poslouchat.
Efektivní politikářství tedy musí být o dávání i o přijímání.
Takže jak k téhle hře přistoupíte? Budete se držet vzadu, anebo se ji naučíte hrát?
-bb-