-mm-
Pracovat pod týmovým vedoucím, který je zároveň perfekcionistou, je pro členy týmu učiněným peklem. Náročný a perfekcionistický manažer, který chce, aby se vše dělo přesně podle jeho představ, ubíjí spokojenost pracovníků i produktivitu celého týmu. Zde je pět dobrých důvodů, proč manažer nikdy nesmí být perfekcionista.
Tento text vychází ze článku na webu Management Today.
Nejdůležitější a nejvíce očividný probléme s manažerem, který má sklony k perfekcionismu, jsou jeho nereálná očekávání. Takový manažer předpokládá, že jeho podřízení nebudou dělat chyby, budou vždy mít 100% nasazení a vždy dosáhnou maximálního úspěchu. Realita je ovšem často jiná a tato přehnaná očekávání a příliš ambiciózní plány pracovníky spíše demotivují a frustrují a ubíjí jejich nasazení i produktivitu.
Manažer-perfekcionista chce mít vše pod maximální kontrolou. Nesnese představu, že by se něco dělo bez jeho dohledu. Má proto značné sklony k mikro-managementu a tím často pomáhá vytvářet nezdravé, až toxické pracovní prostředí.
Dobře fungující a inovativní týmy musí vykazovat určitou míru tolerance vůči chybě. Když nikdo nedělá žádné chyby, znamená to, že tým nezkouší nové postupy, nečelí novým výzvám a nikam se neposouvá. Perfekcionista chyby nesnese. A pokud je tedy perfekcionistou manažer, všichni členové týmu se budou bát dělat jakékoliv chyby a tým jako celek bude stagnovat.
Perfekcionisté tráví neúměrné množství času plánováním, kontrolováním a dolazováním nepodstatných detailů. Týmový lídr se sklony k perfekcionismu tedy často není schopen zorganizovat efektivně čas ani sobě, natož svým podřízeným.
Perfekcionismus a přehnaná úzkostlivost vede k vyhoření. A to jak u podřízených dotyčného, tak u samotného manažera. Perfekcionisté totiž nejsou nikdy spokojeni, nestíhají a jsou v nikdy nekončícím stresu. A tento přístup manažeři přenášejí i na své podřízené. I díky tomu jsou pak všichni členové týmu vystaveni vyššímu riziku syndromu vyhoření než lidé, kteří svoji práci berou se zdravým odstupem.
-mm-